Soukromé písně

Po úspěšném debutu Hotel v tiché ulici přichází autorská dvojice Lady a Iva s kolekcí čtrnácti nových písniček pod názvem Soukromé písně. Nahrávka opět pracuje s tichými náladami, s intimními příběhy a akustickými barvami – přesto není aranžérskou kopií předchozího alba. Písničky se opírají o plný kapelní zvuk, prakticky ve všech skladbách mají své výrazné místo bicí, byť velmi jemné. Lada s Ivem se tentokrát plně spolehli na přirozené barvy nástrojů: ať už různých typů kytar, kontrabasu v kontrastu s baskytarou, klavíru či rhodes piana, křídlovky nebo saxofonu. Oproti minulé desce, která byla v poslední fázi dotvořena elektronikou, zvolili k dobarvení celkové nálady pouze akustické možnosti: violoncello, akordeon či vrstvené vokály. Klíčem, který soukromé příběhy Lady a Iva odemyká, jsou Ladiny texty plné rozeznatelných, prožitých příběhů a situací, které jsou však zachyceny v příjemné víceznačnosti. Lada se dotýká archetypálních témat dětství, zrození a smrti – činí to však s lehkostí. I píseň o smrti je tak v jejím podání zbavená strachu. Folkově-písničkářský naturel Lady a Iva se protnul s cítěním jejich hudebních přátel, kteří se často pohybují v jazzu. Ve studiu se tak objevila podstatná část kvarteta Viléma Spilky: kromě Vilémových kytar si posluchač užije vytříbených bicích Martina Kleibla a saxofonu či klarinetu Radka Zapadla. Na křídlovku improvizuje Jiří Kotača, akordeonové party vymyslel Ondřej Zámečník, violoncella nahrál Ivův kamarád a spoluhráč Pavel Čadek. A konečně celá deska se opírá o střídání výtečného kontrabasu Petra Pospíšila či baskytary Jakuba Šimáněho. Pojetí aranží tak osciluje mezi moderním akustickým folkem a jazzem, přičemž jemných jazzových poloh od minulého alba výrazně přibylo.